Život s hazardem

Naše město je, jako mnoho jiných, zaplněno hernami a podobnými podniky. V nedávné době se regionální tisk dotázal zastupitelů, jak se na věc dívají a zda s tím něco chtějí dělat. K mému údivu to velké části zastupitelů moc nevadí a ještě větší část přijímá s povděkem peníze od těchto "podniků" a rozdělují je sportovním klubům a podobně, často dle doporučení "donátorů". Jakési váhavé úvahy o řešení dali k dobru jen nemnozí, razantní a jasné vyjádření neřekl nikdo. Ti samí zastupitelé na stížnosti občanů, že na hlavní třídě města, nedávno velmi pěkně opravené, snad už ani neexistují jiné provozovny než herny a bazary, bezelstně odpovědí: "Je přeci pouze v rukou majitelů domů, komu prostory k podnikání pronajmou" - to nejsem schopen komentovat slušnými slovy. Možná by řešením bylo, aby se občané složili a zajistili zastupitelům bezplatnou dopravu jejich dětí taxíkem ze školy přímo do herny. Pavel Macek, Tábor

Nejlépe se peníze vydělávají na lidském neštěstí a slabostech.Do tohoto neštěstí je potřeba co nejvíce lidí nalákat. Drogy,alkohol,cigarety, hazard,... . Za masovou výchovu k hazardu považuji i spoustu současných televizních pořadů, které vydělají spoustu peněž a na důsledky se neohlíží.

Osobní zkušenost s hazardem nemám žádnou, ale velice mi vadí, že téměř v každém městě jsou herny prakticky na každém rohu. Obávám se, že pravicoví politici tuto problematiku nejsou ochotni řešit. I když sociální demokracie má k dokonalosti velice daleko, přece jen si myslím, že by tuto výzvu a stejně tak i výzvu týkající se snižování úrovně našeho školství (zde mám zkušenost téměř každodenní) měli adresovat vedení opozičních, případně neparlamentních stran a také všem médiím. Pokud již k hazardu dochází, pak výtěžek by měl směřovat nikoliv do sportu vrcholového, který je prolezlý korupcí, dopingem a dalšími nešvary, ale do sportu a aktivit rekreačního charakteru mládeže i dospělých. Ing Jaroslav Obermajer

Můj bývalý zeť propadl v jisté době hře na automatech - naivně si myslel, že tím vylepší finanční situaci své rodiny se 4 dětmi. Samozřejmě že dosáhl pravého opaku... Znám ovšem i další případy hráčské závislosti, která v jednom případě vedla až k sebevraždě. Parazitování na hráčské vášni lidí považuji za zvláště odporný a u nás doslova hypertrofovaný způsob podnikání. A proto navrhuji, abychom až do doby, než se to podaří změnit - používali pro Českou republiku označení Hazardistán. Ostatně, hazarduje se tu téměř se vším: s bezpečností lidí, sociálními jistotami, ekologií, zdravotnictvím, zemědělstvím etc.

Za další klíčovou věc bych viděl společnou petici, nebo prohlášení neziskovek ve stylu Vaše peníze nechceme... Další důležitou věcí je ochrana rodiny. Mělo by se dosáhnout, aby soud z důvodu hodného zvláštního zřetele rozdělil společné jmění k datu podání návrhu. A nejlépe, aby došlo k úpravě majetkového společenství manželů, aby např. závazky stvrzené pouze jedním z manželů nebyly nadále součástí SJM. (Za R.U. a první rep. nevznikalo majetkové společenství manželů automaticky sňatkem.) Měl jsem tu čest se s problematikou seznámit, díky příbuznému, který ač nebyl patologický hráč, dělal dluhy z jiné příčiny. A.Kobylka (mj. komise Daniel Evangelikální aliance )

Byl mladý muž (ca 30 let) z Podbořan. Měl rodinu, práci, hrál automaty. Na hazard si samozřejmě časem začal půjčovat, dluhy narůstaly. Nakonec se kvůli nim zastřelil pistolí na prasata. Žena s dítětem zůstala sama se stotisícovými dluhy na krku.

Dobrý den Jsem patologický hráč. začal jsem hrát již asi ve 13-nacti letech. Dnes je mi 29 a již 6 měsíců abstinuji. Šel jsem do léčebny na 3 měsíce, a osobně mi to velmi pomohlo. Dlouho jsem si myslel že to zvládnu sám, ale nešlo to. Nyní jsem moc rád že jsem šel na léčbu. Zavislý zůstanu do konce života dá se jen abstinovat. Jestli jste někdo v podobné situaci, nebojte se navštívit psychiatra a jit do léčebny. Ambulantní léčba vám lidem přímo z ulice moc nepomůže. Dnes si uvědomuji, že stát podporuje provozovatelé heren a casin, a proto v jejich prospěch upravuje zákony. Já jako patologický hráč jsem ekonomicky stát podpořil velmi dobře (za dobu hraní jsem prohrál asi cca 2 000 000), ale stát mi svým počínáním, že mi nikdo v pubertě nebránil, abych si jako mladistvý zahrál nikoli. Jako většina hráčů i ja jsem několikrát hledal, jak se pomstít, našel jsem chybu v programu, za dva tydny jsem vyhrál asi 300 000, ale provozovatelé vyměnili program a za týden měli peníze zpět. Takže nejlepši pomsta je nehrát tím jim ublížím nejvíc, a zbytečně nepodporuji ekonomiku státu, prostě v jednoduchosti je krása a užitek. ABSTINENCI ZDAR!!! Lumír

Uvítal bych na těchto stránkách kromě "teoretických" návodů, jak bojovat proti gameblerství obecně, konkrétní postupy pro lidi, jejichž přítel, manžel, manželka či někdo jiný jsou na hracích automatech závislí. Vzhledem k tomu, že tato skutečnost často nabourává nejen život hráče, bylo by zde vhodné umístit rady, kam by mohli lidé z jeho okolí zajít, na koho se obrátit a jaké kroky sami nejlépe podniknout. Osobně tyto informace nepotřebuji, ale myslím si, že by měly být součástí tohoto webu s přístupem hned z menu vlevo.xxxxxxxxxxxxxxxxxx Dobrý den, jsou v odkazech, ale máte pravdu, ještě je trochu zvýrazníme.

Jsem matkou syna, který propadl hazardu, nemám ani sílu vše líčit, čím jsme si jako rodina prošli. Syn si naštěstí dal říci a nastoupil na léčení do PL v Bohnicích k prim.MUDr.Nešporovi. Dodnes jsem vděčná za to, že byl přijat na oddělení 31. Cesta k uzdravení bude ještě dlouhá, ale první výsledky se dostavily. Nejtěžší je získat zpět důvěru a gamblerství, to je ohrožení do konce života. I naše město je plné heren tam, kde by mohly být kluby, nízkoprahová zařízení apod. Snaha radních skončila fiaskem - ale alespoň to zkusili.....

Chtěla bych přispět svými zkušenostmi z druhé strany. Jsem manželka gamblera, manželé jsme 6 let a za těch 6 let jsem prožila neuvěřitelné chvíle plné zoufalství, beznaděje a pak zase šance vzchopení a znovu propad na dno. Závislost jsem u něj pochopila celkem krátce ale když manžel prohrával víc a víc, když mi začal lhát a vymýšlet si neuvěřitelný historky, když se nevracel v noci domů a já jen čekala a doufala kdy přijde a s čím a snažila se věřit jeho výmluvám, potom už věřit přestanete. Nemůžete věřit žádnému slovu, slibu jak se všechno zlepší, plánům po "vystřízlivění", přišly i pokusy o sebevraždu, uzavření životní pojistky, aby jsme se my potom měli lépe a pokusy o léčbu bez úspěchu. A znova. Závislost mého manžela pronásleduje mě, jeho matku a babičku které mu vypomáhají ve stavu nouze, děti i když skrytě a i to že se děti snažíme před tím uchránit. Nejvíc ovládlo všechno samozřejmě manžela. Jeho psychický stav se mění ze dne na den, provází ho zdravotní problémy a aby zvládl dluhy z her pracuje neustále bez odpočinku už skoro dva roky. Má dvě zaměstnání a přesto, když se dostane z nejhoršího půjde a bude zase hrát znovu. Nejsem schopná ho přimět k léčení a ani si nemůžem k uživení rodiny dovolit, aby podstoupil léčbu, tak jak by mu pomohla, aby šel na 6 týdnů do léčebny a potom docházel na terapie. Jedinou šanci kterou vidím je změna zákona, zabrání mu v nejhorším stádiu jít opět hrát když nebude mít tolik možností a tak se snad pomaloučku budeme moci vzpamatovat a časem třeba i se doopravdy účině léčit. To je hlavní důvod proč podepsat tuto petici a proč bojovat za změnu zákona. A vím že takhle žijících lidí je mnoho a tu změnu potřebují. Proto vám moc děkuji za vaši snahu a moc držím palce.